„ Zdravím všechny z kanadského Edmontonu, kde žiji skoro 3 roky, už za pár dnů se postavím na start mého dlouho očekávaného a připravovaného snu. Můj sen je jako první na světě přejet Kanadu ze západního pobřeží na východní na koloběžce.

Start je 9. července 2016 ve Vancouveru. Máme jen 42 dní jízdy + 5 dni na odpočinek na více jak 5100 km, což je v průměru 125 km na den a více jak 21000 nastoupaných výškových metrů do cíle na druhé straně Kanady v Quebec City.

Druhým velkým snem je pomoci někomu dalšímu, díky koloběžkování. Pomoci někomu, kdo nemá takové štěstí jaky my a chce mít také šťastný život. Náš projekt Footbike Crossing Canada 2016 se snaží plnit sny malé Nikolce a projektu SOLIBAD”. Vybíráme pár řádek o tomto jeho projektu (rozhovor použit z internetových stránek).

Kdy a kdo přišel s nápadem vydat se na tak obtížnou cestu napříč Kanadou?

Už si přesně nepamatuji ten moment, kdy mě to napadlo, ale myslím, že to bylo po úžasných dvou etapách na projektu Kick France 2013, kde jsem si řekl, že tohle jsou emoce a zážitky, kterých bych chtěl v budoucnu vyhledávat. Jednu etapu jsme ujeli 255 km za den a byla to nejdelší etapa 100. ročníku Tour de France. Znovu jsem o tom začal přemýšlet při cestování po Aljašce minulý rok, po návratu naší malé expedice, kdy někdy šlo o zdraví. Zase jsem posunul hranici toho, co jsem schopen dokázat. To mi jen ukázalo, že extrémní přejezd je můj směr.

Kolik času zabere plánování a příprava takové akce?

Nemám to spočítáno, kolik času jsem se tomu věnoval, ale určitě nejvíc času zabere fyzická příprava. Momentálně jezdím tři dny za týden , denně cca 100 km a dva dny posilování. Spoustu času zabralo plánování tras. Další je komunikace se sponzory nebo řešení dresu, výstroje.

Co vše si berete na cestu sebou, a kolik počítáte, že povezete na jednotlivých strojích?

Většinu věcí co budu brát sebou jsem si kupoval speciálně pro tento přejezd. Pojedeme na velkých silničních koloběžkách s koly o velikosti 28 palců, sebou náhradní plášťovky, náhradní díly, až po oblečení do teplot rostoucích k 40°C, ale také klesajících k 5°C , které se mohou vyskytnout v horách (místní údolí jsou ve výšce někdy až 1680 metrů). Povezeme věci na spaní (spacák, stan), zdravotní zajištění, druhé boty, jídlo a vodu. Pojedeme na lehko, jak jen to půjde. Povezeme jen to potřebné, a to v té nejlepší kvalitě a co nejmenší váze. I tak ale odhaduji, že vše co povezeme, bude mít kolem 20kg + 10kg koloběžka.

Očekáváte po cestě nějaké problémy, nástrahy?

Těším se na to, jak to budu zvládat, jak po fyzické stránce tak po psychické. Jedna z výzev také bude, jak to ustojíme jako tým, Nikdy jsme se neviděli, rozdílný věk, rozdílné národnosti, ale jedná silná věc nás všechny spojuje a to koloběžka a společný cíl. Největší obavy mám z matky přírody. První je počasí a to hlavně protivítr a déšť, oba vezmou dost sil. Druhým jsou zvířátka, třeba takoví medvědi, kteří jsou skoro po celé Kanadě volně v přírodě a my pojedeme mezi nimi a budeme spát ve stanech. Kromě medvědů by mohli být nebezpeční i pumy a vlci. Ale my nechceme přírodě ublížit, tak si myslím, že ona nám pomůže.

Nejedete jen sami za sebe, ale cestou propagujete kromě koloběhu i dobrou věc.

Už na Aljašce jsem chtěl spojit koloběžkovou akci s pomoci někomu druhému. Nemusel jsem moc hledat daleko, protože v mojí rodné vesnici Rybí žije holčička Nikolka, která má velké zdravotní problémy už od narození. Aby se její stav zlepšoval, potřebuje chodit na spoustu rehabilitací, které zdravotní pojišťovna nehradí. Proto bych chtěl požádat všechny co chtějí pomoci, o zaslání finančních prostředků na transparentní účet pro Nikolku, nebo pomoci můžete také sběrem petkových víček. Dalším projektem, který propagujeme je Solibad. Jde o francouzský projekt, který pomáhá chudým dětem v rozvojových zemích.

Když by některý ze čtenářů chtěl něco podobného uskutečnit na vlastní pěst, co mu poradíte?

Nevzdat se svého snu a pracovat na něm!!!. Představy vypadají úplně suprově a hlavně jednoduše, ale nakonec realita je úplně tvrdá. Já jsem sice ještě Kanadu nepřejel, ale hrozně moc nových věcí jsem se naučil cestou na cíl mého velkého snu. Pro mě je už úspěch, že se můj nápad líbil. Dokonce se přidali koloběžkáři světového koloběžkového věhlasu. Ukončil bych to citátem mého velkého idolu Terryho Foxe: “Přeji lidem uvědomit si, že je všechno možné,sny se stanou možnými, jestliže to zkusíš”

Více informací o této cestě najdete na mém blogu: https://footbike4everyonecom.wordpress.com/

PS: Takže Pepo přejeme šťastnou cestu, ve zdraví dojeď do cíle a už se moc těšíme, až nám o tom všem budeš osobně vyprávět. Zdraví tě tvoji kamarádi a sousedé z Polďáku