Historie obce Rybí
Oblast kolem obce byla osídlena již v pravěku, jak dokládají nálezy kamenných nástrojů z období středního paleolitu na jihozápadním svahu Libhošťské Hůrky (100 000 - 40 000 let př.n.l.) a nález dvou neolitických sekeromlatů v prostoru mezi Rybí a Sirkovými lázněmi (5 000 let př.n.l.).
Název obce Rybí je pravděpodobně odvozen od Rybího potoka nebo rybníků, které se v okolí v minulosti nacházely. Historické prameny zachycují různé podoby názvu obce – od německých variant Rybnyk, Raybnik, Reybnik či Reimlich až po české označení Rybí, které se objevuje ve druhé polovině 15. století. V dobových záznamech se lze setkat také s názvy Rybný, Rybé nebo Ribi.
Podle staré pověsti zničili Rybí společně se Štramberkem a okolními obcemi Tataři za svého vpádu roku 1241. Podobné zprávy však patří pouze do oblastí pověstí. Rybí původně patřilo k hradu Štramberku a dostávalo se do lenního držení manů štramberských pánů.
První písemná zmínka o obci je z roku 1397, kdy se jistý Mikoláš z Rybího společně s Arnoldem ze Žiliny, Jarošem z Bernartic a městem Nový Jičín zaručuje za dluh pana Lacka z Kravař.
V letech 1519 - 1521 se zde připomínají vladyka Jiří ze Závišic a jeho sestra Dorota z Rybího, kteří podávali stížnost proti umučení svého bratra Petra z Rybího v Novém Jičíně. V roce 1523 se Rybí dostalo k fulneckému panství Bernarda ze Žerotína, jeho synovec a nástupce Karel však Fulnecko s Rybím odprodal Oldřichovi Cetryšovi z Kynšperka. Při dělení panství v roce 1584 Rybí připadlo ke kunínskému panství. Jeho držitel Jan Balcar Cetryš z Kynšperka však musel pro finanční těžkosti právě Rybí odprodat v roce 1588 městu Novému Jičínu. Od této doby snášela obec osudy novojičínsko-štramberského panství až do 19. století.
Její první vrchností se stalo nejprve samotné město Nový Jičín, od roku 1624 po potrestání města za účast ve stavovském povstání se novým majitelem stal jezuitský řád a jeho školská kolej v Olomouci. Ve stejném roce Rybí zažilo útrapy třicetileté války, když obec vypálili polští kozáci a v letech 1642 - 1648, kdy celou osadu vyplenili Švédové. Po zrušení jezuitského řádu přešla obec s panstvím do majetku královské komory, krátce na to šlechtickému ústavu v Olomouci a Brně, až konečně v roce 1781 se majitelem panství stala c.k. Tereziánská akademie ve Vídni.
Na jižním okraji lesa Rovně vznikly již počátkem 19. století zásluhou novojičínského měšťana Martina Ritze sirné lázně. Do roku 1999 se zde nacházelo plícní oddělení novojičínské nemocnice.
Významnou kapitolu dějin obce představuje období obou světových válek. První světová válka v letech 1914–1918 si vyžádala životy 35 mužů z obce. V roce 1916 navíc do Rybí přišlo 320 uprchlíků z Haliče. Po mnichovské dohodě v září 1938 byla obec, přestože měla téměř výhradně český charakter, úředně připojena k sudetské župě. Řada místních obyvatel se následně zapojila do protifašistického odboje. Také druhá světová válka znamenala pro obec ztráty na lidských životech. Někteří byli nacisty popraveni, někteří se nevrátili z nucených prací a jeden zahynul při závěrečných osvobozovacích bojích. Druhá světová válka pro Rybí skončila 6. května 1945 v 9 hodin 15 minut, kdy do obce vstoupili první sovětští vojáci.
Krátce po osvobození se postupně obnovovala činnost politických stran i místních spolků a organizací, například Československé strany lidové, Orla, Sokola, Skautu či Dělnické tělocvičné jednoty, komunisté založili místní organizaci KSČ. S vyhlášením Zákona o znárodnění průmyslových podniků bylo znárodněno bylo také rybské kino Sokol. Dne 26. května 1946 se v Rybí konaly první poválečné volby, ve kterých zvítězili lidovci. Poválečná léta byla spojena s obnovou spolkového a farního života, ale také s častým stěhováním obyvatel v souvislosti s osidlováním pohraničí.
Po únoru 1948 došlo v obci k výraznému politickému ochlazení. Přestože mnozí obyvatelé dle výsledku voleb v květnu 1948 otevřeně nesouhlasili s nastupující socialistickou a komunistickou ideologií, další směřování Rybí bylo stejně jako celá země na dlouhá desetiletí podřízeno státnímu plánování. V obci sice pokračovala výstavba a rozvíjel se kulturní i společenský život, zároveň však docházelo k potlačování jiných než socialistických názorů a svobodného projevu. Atmosféru tehdejší doby výstižně zachytil farní kronikář slovy: „Vše se vrátilo o deset let nazpátek a život se stává podobný letům 1939–1945.“
Ke zcela zásadní změně v historii obce došlo 1. ledna 1976, kdy Rybí ztratilo statut samostatné obce a byla připojeno k Novému Jičínu. K opětovnému osamostatnění došlo až po sametové revoluci dne 1. ledna 1991. V roce 1999 byl obecním zastupitelstvem schválen heraldický znak obce a také prapor obce.
Po sametové revoluci v roce 1989 se v obci začal znovu rozvíjet spolkový život a obnovila se činnost některých organizací, například Junáka. Výrazný rozmach zaznamenalo také soukromé podnikání. Vycházet začal tištěný Rybský zpravodaj a obec ožila bohatým sportovním i kulturním děním. Podle nového územního plánu z roku 1993 měla obec Rybí rozlohu 902 hektarů.